V naší základně existují i tací, kteří nepřišli jen na chvíli. Nepatří do kolonky „k adopci“. Jsou to ti, kteří přežili vlastní příběh, který jim mnohdy uštědřil hluboké rány na duši a kolikrát i na těle. Jsou to oni – veteráni, srdce azylu, součást naší smečky. A dělají z azylu víc než jen záchranou stanici. Dělají z něj domov.
Kočička, která přijela z velké dálky jako poslední vyslanec padlé základny jedné paní zachránkyně. Ostatní padli, ona zůstala. Spolu s kámoškou Micie zvládly změnu prostředí, ale jen jedna zamířila dál směrem k novému domovu. Čertie zůstala v srdci Azylu… (klikni pro více info)
Popelka k nám přišla zcela neplánovaně společně s parťačkou Sněhurkou. Dvě staré harcovnice, které zůstaly samy napospas světu poté, co jejich lidská opora odešla. Když dorazily k nám, byly na konci svých sil – špinavé, vyhublé, nemocné. A Popelka? Ta nám na veterině zvracela listí, které se stalo její jedinou potravou. Jo, tohle nebyla lehká mise… (klikni pro více info)
Dante přežil. A to doslova. Byl odebrán z místa, kde „krmení“ znamenalo zbytky ze stolu a fancy obojek nahradil stahovací drát, který jsme následně odstraňovali štípačkami. Co všechno se dělo v jeho předešlé smečce? Nevíme. Ale jeho pohled mluvil za všechno. Z mužů měl hrůzu, každý dotek byl pro něj potenciální hrozba. Ale víš co? To ho nezlomilo… (klikni pro více info)
Růženka zůstala po smrti svého pána několik měsíců uvězněna v prázdném domě. Sama. Bez tepla, bez jídla, bez společnosti. Sem tam jí někdo z rodiny přišel dát něco malého na zub. Byla jako duch domu, kterého nikdo neslyšel. Páneček odešel. A ona zůstala. (klikni pro více info)
